Odkaz je dostupný pouze na podstránkách

Hlava: skloněná na stranu dolů. Oči: zavřené. Pravá paže ohnutá tak, že ruka spočívá před hrudníkem - téměř pokorné gesto. Plně ponořená do svých myšlenek, mimo svět.

Wilhelm Lehmbruck vytvořil sochu "Klečící" roku 1911 v Paříži, kde se intenzívně zabýval dílem Augusta Rodina a Aristida Maillola a kde nakonec vyvinul svůj vlastní styl a našel svůj výraz. Kurátorka Astrid Nielsenová o soše "Klečící":

"Kdyby vstala, byla by přibližně velká dva metry 22. Když byla socha vystavena a prezentována veřejnosti, názory se o tomto díle velmi rozcházely, a velké diskuze vyvolávaly právě nepoměrně dlouhé končetiny, protože v žádném případě neodpovídaly přirozeným proporcím těla."

Lehmbruckovým záměrem však nebylo zobrazit realistické lidské tělo:

"co je tu nové a co vidíme už také u Rodinova díla, je tzv. sochařství výrazu. To znamená, že sochy reprezentují vpodstatě pouze sebe samé a to, co chtějí vyjádřit."

 Socha "Klečící" není vytesána z kamene, ale je odlita z umělého kamene. Tato technika byla tenkrát ve Francii velmi oblíbena. Při tom se kamenný prach smíchá s cementem a vodou a poté se směs lije do negativní formy. Když vytvrdne, odlitek se z formy vyjme a dopracují se detaily. Tímto způsobem je možné sochařské dílo odlít několikrát. Socha, kterou vidíte zde, byla odlita roku 1920, již po Lehmbruckově smrti, a je jediným, v Evropě zachovaným kamenným odlitkem "Klečící".