Link nur auf Unterseiten benutzbar

Muž a žena, v láskyplném objetí ležící na dece se zavřenýma očima – možná si oba jen na chvilku zdřímli. Něžnost scény zde autor Rudolf Bergander dosáhl ojedinělým způsobem, neboť obě těla působí poněkud těžce. Malíř je ztvárnil stylizovaným a monumentálním způsobem, který odpovídal tehdejšímu pulsu času. Nebo snad již Bergander pracoval formálním jazykem požadovaným národními socialisty?

 Jako žák Otty Dixe se Bergander naučil vypracovávat především charakteristické rysy svých postav, které nakonec ještě zvýraznil, někdy téměř přeháněl. Roku 1931 namaloval dívku v modrých šatech trpící souchotinami, která pravděpodobně pocházela z dělnické třídy. Tento obraz se řadí k dílům namalovaným v kánonu proletářského revolučního umění. Bergander byl tenkrát ještě členem komunistické strany. Roku 1933 se vrátil do svého rodného městě Míšně a právě v této době obraz ležícího páru vznikl. Přizpůsobil zde malíř svůj styl malby požadované heroické monumentalitě nebo ne? Abychom mohli jeho postoj posoudit, musíme vědět, že Bergander roku 1939 vstoupil do NSDAP a maloval jasně propagandistické obrazy mladých lidí z Hitlerjugend – česky Hitlerovy mládeže – mávající vlajkami a bubnující na bubny.

 Po válce se však Rudolf Bergander stal členem SED, komunistické strany NDR, vypracoval se na ředitele drážďanské Akademie umění a v roce 1952 vytvořil jedno z nejznámějších děl socialistického realismu: „Domácí mírový výbor“, který se rovněž nachází ve sbírce Albertina.