Link nur auf Unterseiten benutzbar

Válka jako krutý, bezohledný a neustále se opakující cyklus hrůzy - to je téma triptychonu od Otto Dixe: Vojácí pochodují do bitvy, do apokalyptické krajiny. Ti, kteří přežijí, se snaží zachránit zraněné a táhnou je do bezpečí. Pak se vrací zpět dolů do zákopů, do přístřešku, vyhrabaného v podzemí a upevněného prkny, který připomíná rakve a kde spí. Po několika hodinách musí zpět do bitvy a děsivý boj začíná od začátku.

Mladý Otto Dix se na začátku války roku 1914 dobrovolně a s nadšením přihlásil na frontu. Bylo mu tenkrát 23 let a chtěl válku vidět a zažít na vlastní oči. A právě díky jeho přímému a nezkreslenému svědectví a díky jeho objektivnímu zobrazení této hrůzy na nás obraz působí tak silně, jak zdůrazňuje kurátorka Birgit Dalbajewa:

"Vytvořil zde velký protiválečný pomník, který nás však nepoučuje se zvednutým ukazováčkem a nesnaží se ukazovat symbolickou morálku. Tento obraz je možná v dějinách umění, tedy v dějinách německého umění stejně důležitý jako Picassovo dílo "Guernica", které vzniklo o několik let později. Dix tu pracuje ale úplně jinak, nevyužívá symbolů, nýbrž vlastně "pouze" popisuje jednu situaci a ta na nás působí sama o sobě."

Otto Dix se rozhodl pracovat s velmi tradičním formátem - triptychonem, který se skládá z velké desky uprostřed, dvou bočních křídel a tzv. predely, tedy dolní částí pod hlavní deskou obrazu. Dixovo dílo má záměrně připomínat středověký oltář, ale jinak než oltáře nám Dixovo dílo neslibuje žádné spasení.

Je téměř zázrakem, že triptychon se svým pacifickým, protiválečným poselstvím nebyl nacisty během jejich ničivého tahu proti nepohodlnému umění ve Třetí říši zničen. Dix jej sám schoval, a proto mohl být obraz roku 1946 vystaven na První všeobecné výstavě německého umění v Drážďanech.

Město Drážďany obraz zakoupilo od Dixe roku 1968. Potřebné finanční prostředky byly získány prodejem četných exponátů z Historického muzea, sbírky porcelánu a z Galerie nových mistrů - tedy protichůdná historie zisku a ztráty.