Odkaz je dostupný pouze na podstránkách

Představení hned začíná. Obě baletky ve svítivě oranžových tutu se protahují a ještě si krátce povídají. Baletka vpravo protahuje své svaly s předkloněným tělem, tanečnice vlevo opírá hlavu o svou paži.

Na obraze je zachycen všední a obyčejný okamžik, který je tak typický pro francouzského malíře Edgara Degase. Degas zde nezobrazuje obdivuhodné vystoupení obou baletek, nýbrž nám otevírá pohled do zákulisí a světa, který je pro běžné publikum neznámý a nedostupný: Na jeho obrazech jsme svědky scén během zkoušek v tanečních sálech, při oblékání nebo jednoduše během rozhovorů. Pro zobrazení obou zdejších tanečnic použil techniku pastelu, kterou mistrovsky ovládal. Dokázal vyvolat dojem, že divák slyší dokonce i šustivý pohyb tutu.

Moderní umělci usilovali o osvobození - osvobození od uměleckých konvencí, které jim bránily volně pracovat. Zejména v Paříži se umělci - jako například právě impresionisté - snažili novým, přímým pohledem na svět překonat hranice a formální akademické malířství.

Jako inspirace jim sloužily také barevné dřevoryty z Japonska. Pro Degase a jeho současníky byla jejich kompozice téměř revolucí, neboť postavy zobrazené na okraji dřevorytů byly naříznuty, motivy byly zachycené v extrémních detailech a velmi zblízka a kompozice se řídila barevnými plochami: To vše jsou stilistické prostředky, které Degas také používal na svých slavných obrazech baletních scén.