Na terase tu sedí dvě mladé ženy se svěšenými hlavami, s vážným a zamyšleným výrazem. Červená sukně s bílým rostlinným vzorem a modrožlutě pruhovaná látka tvoří nápadný kontrast s jejich náladou. Ale v jasných barvách nezáří pouze jejich oblečení, nýbrž také podlaha terasy a zelený trávník v pozadí. A právě tyto syté barvy v nás vyvolávají atmosféru domnělého ráje v Tichomoří, vysněného světa.
S velkým očekáváním připlul Paul Gauguin v dubnu roku 1891 na Tahiti, na ostrov, který se mu stal novým domovem. Doufal, že zde bude moct vést lepší, bezstarostný život bez všech omezení vládnoucích v Evropě, mezi šťastnými domorodci, kteří - jak se tenkrát lidé domnívali - vedli tzv. "původní" život. Avšak již brzy po příjezdu se dostavilo rozčarování a Gauguin zjistil, že francouzská koloniální nadvláda život Tahiťanů silně ovlivnila a že se moderní civilizace se všemi svými negativními stránkami nezastavila ani před zdejšími tradicemi. Bylo toto rozčarování důvodem, proč obě Tahiťanky na obraze mají tak melancholický výraz?
Gauguinův malířský styl je dekorativní, malíř pracuje s velkými barevnými plochami. Jeho pracovní postup popisuje kurátorka Heike Biedermannová následovně:
"Gauguin opouští principy impresionismu, principy malby v plenéru, a pokouší se dosáhnout výrazu pomocí barev a pomocí zhuštění, a právě toto zhuštění vede samozřejmě také k abstrakci."
Gauguin používá výrazné a syté barvy, které jsou vedle barevných ploch s jasnými konturami jedním z nejdůležitějších znaků jeho malířského výrazu. Silné kontrasty žluté a modré stejně jako červené a zelené zvyšují působnost a jas obrazu.
- Material & Technik
- Öl auf Leinwand
- Museum
- Galerie Neue Meister
- Datierung
- 1892
- Inventarnummer
- Gal.-Nr. 2610