Link nur auf Unterseiten benutzbar

Hermann Glöckner pro sebe objevil krásu geometrických tvarů již v době, kdy se na průmyslové škole učil kreslit. V liniích a plochách vycítil něco, co přesahovalo hranice čisté geometrie. Vyučil se kreslířem vzorů, ale toto povolání mu brzo nestačilo. Chtěl pracovat volně a umělecky. Přihlásil se na akademii, byl ale několikrát odmítnut, a proto se vyvíjel dál jako autodidakt a až do své smrti v roce 1987 pracoval výhradně abstraktně. Tato malá červená plastika ztělesňuje nejdůležitější princip v jeho tvorbě – skládání. Uznání se Glöckner dočkal až v pozdních letech svého života.

 Glöckner pracoval mnoho let bez zájmu veřejnosti v ústraní. Abstraktní umění bylo v NDR dlouho považováno za individualistické a reakční. Roku 1975 byl však tehdy již 86ti letý umělec pověřen vypracováním velké venkovní plastiky. Jeho „Stožár se dvěma skládanými zónami“, který stojí před menzou Technické univerzity v Drážďanech, je považován za první konstruktivistickou monumentální plastiku v NDR vystavenou ve veřejném prostoru. „Spodní skládanou zónu stožáru“ vytvořil Glöckner také v malém formátu a natřel ji červenou barvou. Bez pochyby je tato malá plastika ale také samostatným dílem.

 Původ Glöcknerových „skládaných“ děl najdeme v jeho díle „Tafelwerk“, jak nazval svou experimentální sérii prací z konce 20tých let. Rozdělil zde plochy do geometrických tvarů a pak na ně přilepil složené proužky hedvábného papíru, čímž učinil první krok k trojrozměrnosti.

 Glöcknerovy sochy jsou přesně propočítané podle geometrických pravidel a pečlivě vypracované. „Spodní skládaná zóna stožáru“ je poskládána tak složitě, že původní tvar již téměř není možné zrekonstruovat.