Link nur auf Unterseiten benutzbar

Trest bohů se zdá být krutý: Sisyfos musí znovu a znovu tlačit obrovský kámen na kopec, ten mu ale vždy kousek pod vrcholem vyklouzne a skutálí se zpět dolů. Beznadějné počínání? Wolfgang Mattheuer ve svém Sisyfovském cyklu ze 70. let navrhuje tři různé alternativy. Na prvním obraze Sisyfos před nesmyslným úkolem prchá pryč. Nechává kámen jednoduše ležet a velkými kroky utíká dolů do údolí. Na druhém obraze tančí rozjařený Sisyfos spolu s ostatními za obrovskou kamennou hlavou, která se kulí ze svahu dolů. Skupina tančících vyzařuje radost, štěstí a nadšení. Svrhli právě spojenými silami pomník? Avšak krajina je pustá a malinký mužík vpravo v pozadí stále ještě připomíná zdánlivě neřešitelný úkol.

 Na třetím obraze Sysifos není oblečen do dělnickéhé oblečení, nýbrž má košili a kravatu. Tři muži ho pozorují, jak pomocí kladiva a dláta buší do kamene a vytesává z něj sevřenou pěst – symbol odporu. Scéna se odehrává na vrakovišti a v pozadí z komínů kouří znečištěný vzduch do žluté oblohy.

 Shrnutí: Člověk není bezmocný a vydán na pospas svému osudu, musí se jen rozhodnout a jednat. Obrazy jsou plné narážek a metafor, které lze snadno interpretovat jako kritiku tehdejších poměrů v NDR, ale umožňují také jiné interpretace. A tak byl Wolfgang Mattheuer oficiálně sice uznáván, ale zároveň tajně sledován státní bezpečností. Ve Spolkové republice si odborníci také částečně nevěděli rady, kam Mattheuera zařadit. Zpočátku byl oslavován jako kritik systému NDR a po pádu komunismu označován za tak zvaného „státního malíře“.

 Wolfang Mattheuer patří spolu s Bernhardem Heisigem a Wernerem Tübkem k první generaci tzv. Lipské školy.