Link nur auf Unterseiten benutzbar

Lavičky či sedačky v muzeích jsou obvykle nenápadné, neboť vystavená umělecká díla nemá nic rušit. Tak tomu bylo také v Albertinu – dokud Céline Condorelli neobdržela příležitost „do prostoru zasáhnout“. Pátrala, hledala ve skladu, ptala se zaměstnanců, jestli vědí o vyřazených kusech nábytku, a nakonec proměnila šest různých lavic v umělecká díla, která od roku 2019 stojí sebevědomě v muzeu. Sedmou část nábytku umělkyně navrhla sama: „Spatial Composition 12“, kombinaci z uměleckého díla a lehátek s ocelovou konstrukcí.

 Můžete se na některou z laviček posadit, odpočinout si, v klidu si prohlédnout díla visící na stěnách a také si popovídat. Albertinum není žádnou „posvátnou síní“ prezentující umění. Naopak, snažíme se zde nabídnout prostor a místo pro setkání a rozhovory. A to je právě záměrem uměleckého díla Céline Condorelli, narozené v Paříži roku 1974.

 Spojujícím prvkem všech částí je látka, kterou Céline Condorelli lavice a lehátka potáhla. Vzor je inspirován africkými voskovými tisky – tedy vzorovanými látkami ve výrazných barvách, které připomínají ručně vyráběné batikované látky, které se dnes vyrábějí již průmyslově, především pro oděvy. Tyto vzory a látky jsou často spojovány s Afrikou, ačkoli se tam rozšířily až díky kolonializaci. Růžová barva na látkách cituje barvy zdí v historických výstavních místnostech. Měsíc je symbolem věčného běhu času. Autorka tak odkazuje na obraz Caspara Davida Friedricha s názvem „Dva muži pozorující měsíc“, který patří v Albertinu k nejdůležitějším dílům. Condorelli tak napíná velký oblouk mezi různými časovými obdobími a kulturami – také proto, aby ukázala, že výstavní prostory nikdy nejsou neutrální, ale jsou vždy ovlivňovány historickými a aktuálními souvislostmi.

Videolink: A Creative Heads film, by Theo Brinch, Lenz films 2020. Initiated by the Embassy of Switzerland in the UK.