Link nur auf Unterseiten benutzbar

She was the love of his life. Georg Kolbe first met Benjamine van de Meer de Walcheren when she was a Dutch opera student in Bayreuth in 1901. One year later, they married and had a daughter. From then on, Kolbe constantly made portraits of his wife. In this room, you can see Benjamine in two works by Kolbe – a marble bust and the painting Summer’s Day, both from 1903.

Kolbe has carved his wife’s features elegantly and finely from the stone, her neck and one shoulder emerging gracefully from her warm cloak. Benjamine fully embodied Kolbe’s ideal of beauty. This bust is regarded as a milestone in the artist’s shift from painting to sculpture. One year later, he gave up painting entirely and, in his day, became ranked as one of Germany’s leading sculptors.

On the painting, Benjamine is recognisable as the standing figure in a brown dress on the far right. The group is set on a patch of bare ground in the warm summer light. At the centre, ringed by the other figures, a completely naked blonde woman is standing in the direct sunlight. As we can tell from the tension in her facial expression and upper body, she does not feel entirely at ease. The young woman in front of her has turned so she is partly in shadow. Her head lowered, she still holds her dress in one hand.

Is this a depiction of some ritual? Or do the women personify various psychological or emotional states? The question remains unresolved. Summer’s Day belongs to a group of large-format works that Georg Kolbe painted in Leipzig – possibly as preliminary compositions for murals.

For a long time, Benjamine Kolbe was only known as her husband’s model. But in 2019, previously unknown letters and photographs of her came to light presenting a picture of a multifaceted woman – wife, mother, muse and musician. When she died in her mid-forties in 1927, Kolbe’s work radically changed. Rather than showing graceful and joyous female nudes, his works now largely spoke of bereavement and loss.

Byla to velká láska. Roku 1901 se Georg Kolbe v Bayreuthu seznámil s nizozemskou operní studentkou Benjaminou van de Meer de Walcheren, se kterou se o rok později oženil a narodila se jim dcera. Od té doby Kolbe svou ženu stále znovu a znovu portrétoval. V této místnosti se s Benjaminou setkáte hned dvakrát: Je zde vystavena její mramorová busta a je zobrazena také na obraze „Letní den“. Obě díla vznikla roku 1903.

Georg Kolbe zachytil tvář své ženy v mramoru velice jemně a ušlechtile. Je zahalená do teplého kabátu, který ji sklouzl z  ramene dolů a odhaluje půvabnou linii její šíje. Benjamine naprosto odpovídala jeho osobnímu ideálu krásy. Tato busta z roku 1903 je považována za milník na Kolbeho cestě od malíře k sochaři. O rok později se vzdal malování nadobro a postupem času patřil k nejvýznamnějším německým sochařům své doby.

Na obraze „Letní den“ vidíte Benjaminu zcela vpravo v hnědých šatech. Skupina žen stojí v letním světle na neplodné půdě. Mladá žena s blonďatými vlasy uprostřed je zobrazena nahá, ve vzpřímeném postoji, ozářená slunečními paprsky a obklopená svými přítelkyněmi. Avšak výraz její tváře a napětí v horní části těla naznačují, že se necítí úplně volně a příjemně. Žena stojící vlevo před ní je otočena směrem od slunce a se skloněnou hlavou se snaží svými šaty ještě částečně zakrýt svou nahotu.

Jsme zde svědky nějakého rituálu? Nebo mají postavy spíše ztělesňovat různé emoce a nálady? Odpověď na tuto otázku nám obraz zůstává dlužen. Dílo patří ke skupině velkoformátových obrazů, které Georg Kolbe vytvořil v Lipsku – pravděpodobně jako skici pro nástěnné malby.

Benjamine byla dlouho známá pouze jako model jejího manžela. Když byly ale roku 2019 objeveny její dosud neznámé dopisy a fotografie, začala ji veřejnost chápat jako všestrannou ženu: manželku, matku, múzu a hudebnici. Její předčasná smrt roku 1927 Kolbeho tvorbu mimořádně ovlivnila: Od tohoto okamžiku již nevytvořil žádnou sochu veselé dívky, ale převážně díla, z nichž promlouvá smutek a opuštěnost.