Link nur auf Unterseiten benutzbar

Hans Unger was one of Dresden’s most successful artists working in the Jugendstil style, the German counterpart to Art Nouveau. This painting, The Muse, is a prime example of those elegant depictions of women which made his reputation in around 1900. Here, a young female figure is set against a turbulent, dramatic seascape at night. In her left hand, she is holding a lyre – an ancient symbol of music and lyric poetry sung to an accompaniment. Against the sombre background, her pale face is even more pronounced and contrasts strongly with her black hair and dark-green robe. She gazes out directly at us, a look so hauntingly intense it’s hard to tear our eyes away. Her even features, large eyes and full lips, have a certain sensual quality, yet she seems distant, unapproachable, as if removed from the things of this world. This type of female figure not only recurs in Unger’s paintings, but can also be found in his advertising posters, popular both in Germany and abroad. For such works, his model was usually Marie Antonia, later his wife.

When Dresden experienced the disastrous floods in 2002, this painting was stored separately from its elaborate frame. While the painting survived unscathed, the frame was submersed in water for two weeks and suffered considerable damage. During the restoration work, it became clear that Unger had also been involved in the frame’s design. Like many other Jugendstil artists, he viewed a picture and its frame as an indissoluble unity

Unger’s painting was shown at Dresden’s International Art Exhibition in 1897. Afterwards, it was acquired for the Gemäldegalerie – a considerable success for Unger, then just 25 years old.

Hans Unger byl jedním z nejúspěšnějších umělců drážďanské secese. Jeho obraz „Múza“ je typickým příkladem zobrazení elegantních žen, kterými se proslavil v letech kolem roku 1900. Na tomto díle je zobrazena mladá žena před dramatickou noční mořskou krajinou. V levé ruce drží lyru – antický symbol hudby a zpívané poezie. Ponurá krajina, tmavě zelený šat a černé vlasy dávají ještě více vyniknout její bledé tváři. Pronikavým pohledem se dívá přímo na nás, jen stěží lze tomuto pohledu uniknout. Její pravidelné rysy, velké oči a plné rty působí velmi smyslně, ale zároveň se zdá být nedosažitelná, jako by se nad vším vznášela. Tento typ ženy se na Ungerových obrazech a jeho mezinárodně vyhledávaných reklamních plakátech objevuje opakovaně. Modelem mu často stála Marie Antonie, jeho pozdější manželka.

Během ničivých povodní roku 2002 byl obraz uložen v depozitáři bez původního rámu, který je nákladně propracován. Obraz zůstal nepoškozený. Rám však ležel téměř dva týdny pod vodou a utrpěl vážné škody. Během restaurátorských prací se podařilo prokázat, že se Unger významně podílel také na výzdobě rámu. Stejně jako většina secesních umělců považoval obraz a rám za neoddělitelný celek.

Ungerův obraz byl vystaven roku 1897 na Mezinárodní výstavě umění v Drážďanech a poté zakoupen pro naši obrazárnu: pro malíře, kterému tehdy bylo pouhých 25 let, to byl velký úspěch.