Link only available on sub pages

With great tenderness, Medardo Rosso modelled this child’s face, merely hinting at the slightly open mouth and closed eyes. When the work was cast in wax, he left part of the casting burr standing so it looks rather like a halo around the child’s head. The face seems almost other-worldly, hardly present, as though his contours have merged with his surroundings. Medardo Rosso’s motto was “nothing is material in space”. He was not interested in a detailed depiction of physical qualities. Instead, he sought to give a visible form to what is invisible – a person’s aura.

In the fleeting nature of his compositions, use of light, and fluid, seemingly unfinished surfaces, Rosso’s sculptures resonate with the style of the Impressionist painters of his day. As early as 1886, a French art critic wrote:

“In a virtuoso manner, he has established Impressionist sculpture”.

“In fact, Medardo Rosso is the only genuine Impressionist sculptor, if that means transferring this style of painting and perception of the world to sculpture…”

… says curator Astrid Nielsen.

“[…] What makes Medardo Rosso so special is his treatment of light and space. […] Importantly, his sculptures are designed to be viewed from a single perspective. That puts a gap between them and previous sculptures – and is radically different, for instance, from Renaissance sculpture, which aspired to be equally beautiful from all sides, an idea that played no role at all in Rosso’s works.”

And so this sculpture of a sickly child is also intended to be viewed from a single angle, and yet is anything but one-sided in its effect.

Medardo Rosso vymodeloval tento dětský portrét velmi jemně. Zavřené oči a mírně pootevřená ústa pouze naznačil. Na odlitku z vosku ponechal část sváry, která obepíná hlavičku jako svatozář. Tvář působí, jako by nebyla z tohoto světa – sotva přítomná, obrysy téměř splývají s okolím. „V prostoru není nic hmotné“, bylo jedním z autorových kréd. Nezajímal se o přesné zobrazení fyzických detailů. Chtěl místo toho zviditelnit to neviditelné, atmosférické, co člověka obklopuje.

Struktura povrchu, která působí dynamicky a jako by tvář nebyla dokončená, jen letmo zobrazená, a jeho hra se světlem – Rossův pracovní způsob připomíná impresionistický styl malby tehdejší doby. A tak již roku 1886 napsal jeden francouzský kritik umění:

„Je mistrovským zakladatelem impresionistického sochařství.“

„Medardo Rosso je vlastně jediným skutečně impresionistickým sochařem, pokud tento styl malby a vnímání světa přeneseme na sochařství. [...] Způsob, jakým Medardo Rosso zachází se světlem a prostorem, jej činí tak výjimečným. [...] Důležité je také to, že v kompozici svých děl pracuje s jedním jediným pohledem. To znamená, že se vzdaluje od dosavadního sochařství. V naprostém rozdílu k renesančnímu sochařství, které mělo za úkol být stejně krásné ze všech stran. To u jeho soch nehraje žádnou roli.“

říká kurátorka Astrid Nielsenová.

A tak si má divák i tento portrét nemocného dítěte prohlížet pouze z jediného pohledu. Přesto na nás socha nepůsobí pouze jednostranně.