Link only available on sub pages

What is this bearded forest spirit whispering to the young water nymph as he nestles up to her shoulder? She leans her head slightly towards him, listening, the two parts of her fish’s tail elegantly crossed. But her face is expressionless, with no indication of her reaction – so whatever he is saying remains a “forest secret” forever.

Around the late 1800s and early 1900s, the artist Robert Diez was one Dresden’s most productive and renowned sculptors. His Albertplatz fountains or his “Goose-Thief fountain” in the old city are still landmarks in the cityscape, even today. As a professor of sculpture at the Dresden Academy of Fine Arts, his students included the sculptor Ernst Barlach, who said there was no better teacher.

Diez carved these two figures from limewood. Inspired by the contemporary discussion over the polychrome sculptures in antiquity and the Middle Ages, he decided to paint this work. In fairy tales and legends, a water nymph’s skin is described as a shimmering pale green. To achieve that effect on his beautiful water creature, Diez applied colour glazes over a gold and silver ground, and then added mountain crystal to give her eyes a lively gaze. The nymph looks as if she has just climbed out of the water.

By taking such an imaginative lyrical approach, Diez distanced himself from the neo-classicism of his predecessors. He created mythical motifs deeply rooted in nature just as technological progress and industrialisation were rapidly making themselves felt – and in this sense, his work is also a silent protest against the demystification of the world.

Co jí asi do ucha šeptá ten vousatý lesní duch, který se choulí k mladé mořské panně? Ta elegantně propletla oba rybí ocasy, sklání k němu hlavu a pozorně mu naslouchá. V jejím výrazu se však neobjevují žádné emoce, které by nám něco o obsahu prozradily. Ten zůstává „lesním tajemstvím“.

Umělec Robert Diez patřil k nejznámějším a nejproduktivnějším drážďanským sochařům na přelomu století. Jeho kašna na Albertově náměstí nebo kašna Gänsediebbrunnen – česky Zloděj hus – utváří dodnes podobu města. Jako profesor sochařství na drážďanské akademii vyučoval mimo jiné Ernsta Barlacha, který o něm prohlásil, že není lepšího učitele.

Robert Diez vyřezal obě postavy z lipového dřeva a namaloval je – inspirován dobovou diskusí o kolorování soch v antice a středověku. Barevnou lazuru nanesl na základní zlatý a stříbrný nátěr. Díky tomu získala pleť krásné pohádkové bytosti nazelenalý třpytivě bledý odstín, přesně jak je popisován v pohádkách a bájích. Vypadá to, jako by se mořská panna právě vynořila z vody. Její živý pohled vytvořil pomocí křišťálu.

Svým obrazným, lyrickým přístupem se Robert Diez vzdálil od klasicismu svých předchůdců. Své přírodymilovné a mýtické motivy zobrazoval v době, kdy se rychle prosazovaly technický pokrok a industrializace. A tak jeho dílo představuje také tichý protest proti ztrátě kouzla a fantazie na světě.